Miroslav Pomajdik

Slovensko predalo pred niekoľkými rokmi srílanskej vláde 10 000 slovenských rakiet GRAD 122, ktoré ešte aj dnes zabíjajú Tamilov na severe ostrova. Ministerstvo zahraničných vecí cynicky tvrdilo, že nijakým spôsobom neporušuje nariadenia EÚ týkajúce sa predaja zbraní do rizikových regiónov. Pýtame sa, ako to naše ministerstvo mohlo tvrdiť, keď Srí Lanka je známa krvavou občianskou vojnou, ktorá v krajine trvá už vyše 20 rokov ! Srílanská vláda spustila pred troma rokmi obrovskú ofenzívu proti Tamilským povstalcom, ktorí bojujú za nezávislosť severnej časti ostrova, na ktorej žije prevažne Tamilská menšina. Od januára do týchto dní srílanska armáda zavraždila podľa odhadov OSN už vyše 10 000 Tamilov, čím sa počet obetí tejto vojny zvýšil na 90 000. Medzi mŕtvymi sú tisíce žien, starcov a detí. Hovorca rezortu diplomacie Ján Škoda predaj rakiet pre Srí Lanku zhodnotil takto- „My sme povolili obchod s muníciou, my sme nepovolili použitie munície,“. Tento výrok hovorí za všetko, veď my sme dodali len zbrane, nekázali sme im s nimi vraždiť.

Prinášam Vám stručnú analýzu konfliktu na Srí Lanke podľa portálu, kde nájdete podrobnú históriu tohto konfliktu http://srilankabezpecnost.blogspot.com/2008/10/historie-sinhlsko-tamilskho-konfliktu.html

Z analýzy je zřejmé, že konflikt na Srí Lance není černobílí. Ani jedna ze stran není bezúhonná, na druhou stranu si nechci hrát na diplomata tím, že bych říkal, že za dnešní problémy nikdo nemůže. Dle mého názoru majorita Sinhálců sklízí to co zasela. Bylo by krátkozraké odsoudit dnešní politiku LTTE, aniž by se brala do úvahy celá geneze konfliktu. Radikalizmus nevzniká jen tak bez příčiny, a příčinu vidím v politice Sinhálců po vyhlášení nezávislosti na Britském Impériu v roce 1948, kdy byly prosazeny protitamilské zákony, které z Tamilů udělaly druhořadé etnikum. Také pogromy, kdy pod různými záminkami bylo masakrováno a vyháněno tamilské obyvatelstvo, byly jedním z důvodu postupného vzestupu LTTE. Pokud není možno věci změnit demokratickými prostředky je jen otázkou času, kdy se člověk zahnaný do kouta chopí zbraně. Funguje to tak v přírodě i u lidí. Veškeré mírové dohody postupně skončily debaklem. Vždy jedna ze stran porušila podmínky příměří a konflikt se rozhořel nanovo. V tomto ovzduší nedůvěry je těžké uzavírat dohody, přesto by se o to obě strany měly pokoušet. Nemyslím si, že je řešením to co v dnešní době předvádí vládní vojska na severu ostrova, zničením LTTE nedosáhnou míru, jen zničí jednu organizaci, vytvoří legendu, která v utlačovaném lidu vzbudí další vlnu odporu – pokud se většinová společnost nebude mít k nápravě starých křivd.

Svet zatvára oči pred najkrvavejšími konfliktmi sveta. Stačí spomenúť Sudán, Afganistan, Irak, Srí Lanka, Demokratická republika Kongo, Rwanda, Somálsko, Filipíny, Kolumbia, Uganda, Pakistan, Turecko, Palestína…… Stále sa ukazuje na Kubu, či Bielorusko ako porušujú ľudské práva a pritom napr. od roku 1998 do dnešného dňa zahynulo v občianskej vojne v Kongu už okolo 6 miliónov ľudí, v Sudáne do 400 000 obetí, od začatia americkej operácie proti Iraku do dnešných dní zahynulo už okolo 800 000 Iračanov…..

Na jednej strane sa dookola omieľa počet obetí “komunizmu“, ktorý tu žiaľ ešte nikdy a nikde nebol, čiže nazval by som to obete socialistických režimov, no títo ľudia nám už šikovne zamlčia, koľko obetí má na svojom konte kapitalizmus, ktorý ich každý rok vyprodukuje na milióny. Je naozaj schyzofrenické, keď niekto bez mihnutia oka dokáže vyrátať obete “komunizmu“ a na druhej strane odmietne uznať obete kapitalizmu. Keď sa riadi formulkou, čo socialistický režim, to pripočítanie ku súhrnnému počtu obetí “komunizmu“, tak to isté musí aplikovať aj na druhej strane, čo kapitalistický režim, to počet obetí kapitalizmu, ale ako vidíme táto formulka u nich neplatí a preto oplakávame stále obete “komunizmu“, kdežto kapitalizmus ich akosi vonkoncom nemá. Ten kto nechce hovoriť o obetiach kapitalizmu nech drží hubu o obetiach “komunizmu“! My vonkoncom nechceme popierať obete, ktoré majú na svedomí socialistické režimy, no chceme objektivizmus aj z druhej strany. My ako nová generácia komunistov, sa nemáme prečo donekonečna ospravedlňovať za hriechy našich predchodcov, keď my osobne s nimi nič nemáme a dávno sme ich odsúdili. Prečo tak isto spoločnosť nevyžaduje, aby sa aj kapitalistickí politici ospravedlňovali za hriechy kapitalizmu? Jediné čo chceme, je spravodlivosť a objektívnosť! Každá nevinná obeť si zaslúži úctu, či už je to obeť akéhokoľvek režimu, no jedno je isté, nezabíjajú režimy, ale ľudia!

Miroslav Pomajdík